Sloni
V Malajsii žije aktuálně cca 1500 slonů, v důsledku ničení jejich přirozeného prostředí, byly stovky jedinců od roku 1970 cílené přesouvány do národních parků s cílem zachování zdravé sloní populace.
Asijský slon :
(
Elaphas maximus) Znám také pod názvem
Slon indický, který je jeho poddruhem, je největším asijským suchozemským zvířetem. Snadno se domestikuje, a proto je již po staletí využíván v lesním hospodářství, a také při slavnostních obřadech.
Asijský slon je menší než jeho africký příbuzný a nejlépe lze rozeznat podle uší, které mají jiný tvar a jsou rovněž znatelně menší. Dorůstá do výšky 2 až 4 m a váží 3000 – 5000 kg. Samice většinou postrádá kly, pokud jsou přítomny, jsou jen nepatrné a viditelné pouze, když samice otevírá tlamu.
Ve volné přírodě sloni, na základě monzunových sezón, během roku migrují podle navyklých tras, vždy je úkolem nejstaršího slona vzpomenou si na tuto trasu a vézt stádo. Problémem jsou lidská obydlí a farmy postavené na těchto pevně zakořeněných trasách, jelikož dochází ke značnému poškození a devastaci ze strany sloního stáda.
Asijští sloni denně zkonzumují potravu o hmotnosti 10 %, což je 170 – 200 kg potravy. Ve volné přírodě se v průměru dožívají 60 let, v zajetí pak 80 let. Nemají žádné přirozené nepřátele, ale sloní mláďata bývají napadena tygry.
Samci bývají samotáři, ale mladí jedinci mohou žít v malých skupinách. Pohlavní dospělosti dosahují během 15. roku života, kdy se úroveň testosteronu zvýší až 60x, samci se stávají velmi agresivními a dochází i k vzájemným bojů o samice. Samice udržují matriarchální společenství, které vede nejstarší jedinec. Pohlavní dospělosti dosahují mezi 9. a 15. rokem. Březost trvá 18 – 22 měsíců, rodí se jedno nebo dvě mláďata.
Asijští sloni jsou plachá zvířata a většinou se dají na útěk, než by zaútočili, což však neplatí pro samotářské samce v říji a samice s mláďaty, je proto třeba se mít na pozoru a k divokým slonům se nepřibližovat.
Existují čtyři poddruhy asijského slona: Slon indický (Elephas maximus indicus), Slon cejlonský (Elephas maximus maximus), Slon sumaterský (Elephas maximus sumatrensis) a Slon bornejský (Elephas maximus borneensis).
Druhy slonů v Malajsii:
Slon indický:
(
Elephas maximus indicus):
Indický slon může dorůst až 6-ti metrů a vyskytují se v různých přírodních oblastech. Mohou žít v
džungli, ale preferují volný prostor a travnaté prostředí, v přírodě se často pohybují a nesetrvávají na jednom místě déle než pár dní.
Slon indický je ohroženým druhem, který aktuálně čítá 20 000 – 25 000 jedinců. Jednak bývá často loven pro kly a slonovinu a jednak jedinců ubývá v důsledku zanikání jejich přirozeného prostředí. Nedostatečná genetická rozmanitost je zas problémem jedinců žijících v přírodních rezervacích, proto se zajišťují přirozené migrační koridory mezi jednotlivými rezervacemi.
Slon bornejský:
(Elephas maximus borneensis) Je také přezdíván „Asijský trpasličí slon“ a vyskytuje se pouze v severním Borneu (Sabah a Kalimantan).
Bornejský slon je nejmenší ze všech poddruhů Asijského slona a je překvapivě krotký a pasivní, což některé vědce vede k hypotéze, že jeho původ pramení od domestikovaných Asijských slonů.
Populace volně žijících Slonů bornejských je kriticky ohrožena v důsledku lidského rozvoje, který narušuje jejich přirozené prostředí, ničí jejich migrační trasy a zdroje potravy. Po dvouletém studiu Světového fondu na ochranu přírody bylo v srpnu 2007 hlášeno, že v Sabahu nezbývá více jak 1000 jedinců tohoto druhu.