Obecné informace   |   Webové kamery   |   Fotogalerie     

Prasečí chřipka

     Všichni si dobře pamatujeme na dobu, kdy se v březnu 2009 v Mexiku objevila prasečí chřipka a postupně se šířila do celého světa. Ještě se neobjevila v Evropě a my jsme odletěli do Thajska.
     Nutno poznamenat, že těsně před odletem jsem se nachladil a měl lehký zánět dutin. Za tři dny to povolilo a v pohodě jsme tedy odletěli.

     Pochopitelně prasečí chřipka byla rychlejší a už když jsme přelétávali do Malajsie, tak jsme na letišti v Kuala Lumpuru dostali takovou „milou“ kartičku asi v tom smyslu, že jsme Evropani a pokud přijdeme k nějakému lékaři, tak aby nás vzal přednostně a prověřil podezření na A/H1N1 pozitivní.

     Z Kuala Lumpuru jsme asi za týden odlétali na Langkawi, a to by nebylo, aby se mi nachlazení nevrátilo. Den před odletem zpět jsem měl lehkou teplotu a druhý den hurá na letiště. Naštěstí v té době ještě v Malajsii neměli hlášen ani jediný případ, tak přelety v rámci země nebyly kontrolovány skenem na měření teploty.
     Pořád jsem měl chycené i dutiny, tak jsem se toho nemohl zbavit, neboť neustálé tropické horko s následnou změnou teploty v klimatizovaných místech mi dobře nedělalo.

     Měli jsme před sebou ještě Borneo. Samozřejmě bylo to tam bezva až na to moje nachlazení. Tři dny před odletem už nemoc dorazila i do Malajsie a v novinách jsem se dočetl, že skeny na teplotu se provádí i na „domestic“ letištích. Já se bál jít k doktorovi, aby mě náhodou nevrazili do týdenní karantény.
     Manželka s dcerou a jejím manželem tedy potají vyrazili k nějakému místnímu čínskému lékaři. Vysvětlili situaci a ten se prý jen usmál, prodal troje prášky a o prasečí chřipce ani slovo.
     Poprvé jsem vyzkoušel prášky na rýmu. Teklo mi z nosu jak z vodovodu a říkám, co to je za blbost prášky na rýmu. No vzal jsem si jeden, pak druhý a následující den rýma pryč. Do odletu z Bornea jsem se dal nějak do kupy a celkem s úsměvem vyrazil na letiště.

     Sedíme, čekáme na odlet a já koukám, že k jednomu z letadel přijela sanitka. Zeť s dcerou se šli mezitím někam podívat.    Najednou s manželkou vidíme, že přiběhli lidi v rouškách a začali vyhánět cestující z chodby. Popadl jsem batoh a chci následovat doporučení „rouškařů“, jenže jsem byl asi moc pomalý a když jsem se rozhlížel kam vyrazit, tak do mě strčil jeden reportér, co fotil převoz nakaženého pro noviny. Jak jsem byl ověšený batohy, ztratil jsem balanc a od pádu mě zachránilo lůžko s nemocným. Tak si říkám dobrý, že jsem nespadl, ale společná jízda s hochem v bezvědomí zas tak dobrá nebyla. Seskočil jsem a doktoři i s hejnem fotografů utíkali chodbou dál. Na to přiběhl zeť s dcerou a jestli jsme to viděli, že prý vezli nějakého nakaženého. Říkám: „Viděl a kousek jsem se s ním svezl.“

     Opravdu jsem si oddychl, až když jsme vystupovali na letišti v Kuala Lumpuru. A proč? No, lidi, co čekali s námi na letadlo, to samozřejmě viděli a moc se ke mně nepřibližovali. Když jsem šel na toaletu, tak tři páni okamžitě ukončili potřeby a zmizli. Mladá dívčina, která mě míjela, pro jistotu začala dýchat přes svetr a podobně. Moc dobře jsem se necítil, navíc v hlavě brouka, jestli jsem opravdu něco nechytil.

     Konec? Naštěstí vše dopadlo dobře, jen kartičku pro přednostní vyšetřeni na prasečí chřipku jsem si nechal na památku.